Na co si hraje?

Náš dvouletý syn stavěl své plechové hračky, na čtyřech kolech, do řady. Nejen podle barev, ale také podle velikosti a malé papírky, které si nechal od babičky nastříhat, pečlivě nadepisoval „klikyháhy“. Přemýšlela jsem, co že to vlastně vyvádí. A když jsem se zeptala, nestačila jsem se divit. Prý je to autobazar, a že je hrozně divné, že jsme to nepoznala. Asi je to prý proto, že nejsem tatínek. To mě vážně rozesmálo.

Byl to jeho svět

Opravy, rallye, debaty o autech a taky vůně benzínu. To byl svět mého taťky. Přesto, že pocházel z města, vyrůstal jako syn vysoce postaveného kriminalisty a vážené úřednice, on sám měl úplně jiné priority a ambice, než jeho rodiče. Můj taťka je miloval a byl schopný je rozebrat do posledního šroubku a zase je dát dohromady. Hlavně ale dokázal opravit to, co jiný prohlásil za neopravitelný vrak. Byl to prostě jeho svět.

Na co si hraje?
Ohodnoťte příspěvek